Odpověď je jednoduchá – palcový. Máme od přírody dar jménem opozice palce (oproti primátům). Tento dar v běžném životě z praktických důvodů automaticky využíváme – nikoho nás nenapadne držet kladívko nebo vrtačku bezpalcovým úchopem (nebezpečné a namáhavé že). Není tedy důvod, proč by tomu mělo být v posilovně jinak. Nevím, kde se tento fenomén vzal, asi tento úchop někomu mohl pocitově vyhovovat (proti gustu žádný dišputát), ale podíváme-li se více do historie silových disciplín, tak tam těžko bezpalcový úchop najdeme – gymnastika, vzpírání, šplh, Kettlebell… Že nám bezpalcový úchop pomůže zacílit lépe na určitou svalovou skupinu, nebo nás ochrání před tenisovým loktem to velmi těžko. Mnohem důležitější je správné zastabilizování středu těla – pokud není nebo je naopak v křeči, tak stejně tak se bude chovat i periférie. Pokud jsem třeba při upažování s jednoručkou nestabilní, mám špatně uloženou lopatku a do toho trapéz ve výrazném napětí (ego stranou, váhu dolů), těžko budu mít správný úchop palec nepalec. Stejně tak mě nezachrání vertikální myš před syndromem karpálního tunelu nebo tenisovým loktem, když budu u počítače sedět zkroucený jako paragraf.