Pohyb nás neléčí. Jen napravuje škody způsobené tím, že jsme nehybnost začali považovat za normu. Aktivita nepřidává tělu „něco navíc“. Pouze udržuje funkce, se kterými jsme byli evolučně navrženi fungovat. Skutečným zásahem do systému není pohyb – ale sedavý způsob života. V moderním světě jsme odstranili téměř veškeré „tření“: nemusíme chodit, zvedat se, překonávat překážky. A pak se divíme, že se objevují potíže pohybového aparátu i civilizační onemocnění. Dokud nezačneme vnímat aktivního člověka jako fyziologickou normu, budeme dál řešit hlavně následky – ne příčinu.

Pohyb není terapie. Je to náš základní operační systém.