Je velmi důležité i v pokročilejším věku. Jak nám může prospět? Třeba jako prevence úrazů. Silové cvičení neposiluje zdaleka jen svaly, ale je velmi důležité i jako prevence ztráty kostní hmoty, kde je samozřejmě i velký vliv stravování a celkové životosprávy (kouření, alkohol…). Když posiluji sval, tak sval má na kostech svá úponová místa a jak sval pracuje, tak za tyto úpony tahá a kost se musí tomuto tahu přizpůsobit a zesílit. Na pevnost kostí má velký vliv i osový tlak, který kost nutí sílit – třeba při zvedání břemene (je jedno jestli je to činka, gumicuk nebo bedýnka někde na zahrádce). Cvičení jako prevence úrazů nám pomůže i z hlediska motorického – reagujeme pak rychleji na změny v prostředí, když třeba špatně došlápneme – máme lepší propriocepci (polohocit), lepší prostorovou orientaci a celkovou jistotu. A když už spadneme, padáme šikovněji a nejsme tak křehcí.

Pohyb nás neléčí. Jen napravuje škody způsobené tím, že jsme nehybnost začali považovat za normu. Aktivita nepřidává tělu „něco navíc“. Pouze udržuje funkce, se kterými jsme byli evolučně navrženi fungovat. Skutečným zásahem do systému není pohyb – ale sedavý způsob života. V moderním světě jsme odstranili téměř veškeré „tření“: nemusíme chodit, zvedat se, překonávat překážky. A pak se divíme, že se objevují potíže pohybového aparátu i civilizační onemocnění. Dokud nezačneme vnímat aktivního člověka jako fyziologickou normu, budeme dál řešit hlavně následky – ne příčinu.

Pohyb není terapie. Je to náš základní operační systém.